2019: Slovenská odyssea

20/06/2019 | Akce | Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier

V březnovém dopoledni na mě svítilo slunce skrz okno Kavárny bez konceptu dvojky a já se snažil na notebooku vyplnit formulář pro zahraniční platbu. Startovné na Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier. Motivace udržet pravidelnost běhání až do konce června. Abych nezemřel někde mezi Chopkem a Velkou Chochulou. Tip nalezen v RUNGO, článek o třech ikonických slovenských ultratrailech (pozn. RUNGO bylo mezitím zrušeno a všechny články na iDNES.cz bůhvíproč přesunuli do rubriky ONA DNES, ehm:-). Popravdě, vybrali jsme ten nejmilosrdnější s délkou 46,5 km a převýšením cca 2 100 metrů. Training klapnul, jen ta rýmička poslední týden a odpadnuvší spoluběžci mi z toho udělali ještě větší výzvu.

Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier

Matně si pamatuju, jak jsem se na gymnáziu, tuším, že to bylo v roce 2000, zúčastnil kurzu vysokohorské turistiky v Nízkých Tatrách. Za jediný smysluplný pohyb jsem v té době považoval jízdu na horském kole. Pokud tedy nepočítám přesuny z domova do hospody a zpět. Vysokohorské tůry, nedej bože běh (na jakoukoliv vzdálenost), pro mě byly aktivity nepředstavitelné. Trpěl jsem už při pomyšlení na ně. A kurz v Nízkých Tatrách žádný posun v mém přístupu nepřinesl.

Devatenáct let nato mi přišlo zcela přirozené přeběhnout celé Nízké Tatry za pár hodin. Velký posun nastavení mé mysli a těla od nepředstavitelného po přirozené. Neustále posouvání možností mě na dlouhém běhu baví. Dlužno podotknout, že rozjímání v kavárně nad mapou závodu byla přeci jen trochu jiná liga. O hodně míň to bolelo, než když pak přišlo na lámání chleba na trati. Formulář pro zahraniční platbu jsem i přes všechny nástrahy zdárně vyplnil, peníze odešly, příprava začala. Před cestou na Slovensko mě ještě čekala lékařská prohlídka. Ano, organizátorům je potřeba přinést papír o fyzické způsobilosti. Ke své obvodní lékařce jsem v úterý před závodem dorazil schvácený děsivým horkem a taky… rýmičkou. Propukla o den dříve. Ještě jsem ji stačil podpořit přeběhem části Ještědského hřebene z Hodkovic přes Pláně do Hanychova. Papír jsem ale dostal a jal se vyhánět chlapskou nemoc z těla. Pak už bylo jen potřeba přijmout omluvenky od mých dvou spoluběžců (srabi:) a v pátek se vydat na sólo cestu za slávou... nebo za ostudou.

V Banské Bystrici jsem v parném podvečeru našel Streetfood festival a utajenou prezentaci. Obešli jsme s mými Airbnb hostiteli marně všechny tři parkoviště na náměstí, poté se vrátili na to první a našli tam dvě dámy se startovní listinou opřené o stánek s uzeninami:) Popravdě jsem čekal alespoň maličký stánek. Ale nevadí.

V sobotu ráno jsem měl poprvé od pondělka dobrý pocit. Rýmička fuč. A já už se těšil na výlet do Kremnice do Muzea mincí, který jsem si ve vlaku vymyslel jako alternativní program. Sbalit a na start. Pořadatelé nás (opět od stánku s uzeninami) odvezli do Bystré doliny. V jejím závěru se nachází pár chat, lanovka na Chopok a parkoviště, celé se to nazývá Trangoška. Místo našeho startu. Měl jsem čas. Krátil jsem si ho pozorováním lidí kolem sebe. Slovenští běžci se na běh moc hezky oblékli. Pán v autobuse měl čelenku Bokami, dáma na startu zase čepičku Lavaredo Ultratrail. K vidění byly stylové kérky i pár přírodňáků se vzezřením Antona Krupicky. Celkově bezvadná partička a takřka rodinná atmosféra. Žádná monstr akce, tak to má Luky rád. Moje „bodkované podkolienky“ také zaznamenaly později na trati několik komplimentů. Pouze od běžců mužského pohlaví, ale nevadí. Z rozpravy o trati jsem si zapamatoval, že nemám křížit pomyslnou úsečku mezi medvědicí a mláďaty (pokud je potkám) a že mám v případě bouřky vypnout mobil a lehnout si na zem.

Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier start

OK. Start.

Na prvních třech kilometrech trati na Chatu M.R. Štefánika jsme nastoupali 500 výškových metrů. Chůze převládala. Cestou jsme potkali pár turistů, kteří nás povzbuzovali (nevíte, proč chodí do kopce s polenem na zádech, to asi nebudou vyznavači Ultralight backpackingu, že?). Z Chaty M.R.Š. jsme se vydali na zteč Chopku. Nedobili jsme ho, hřebenovka s ním nepočítá a o fous ho míjí. I tak jsme dosáli krásných 2000 metrů nadmořské výše. V této části trati převládají kamenné chodníky, a tak bylo nutné přikovat oči ku trati. Chyba v seběhu by znamenala rozplácnutí se mezi šutry, což se mi nechtělo podstupovat. Za pár kilometrů chodníky ustoupily pěšinkám a trať se stala běhatelnější. Pokračovali jsme dál v monotónním rymu „výběh, seběh, rovinka, výběh, seběh, rovinka“. Dechberoucí výhledy na hřeben a z hřebene. Teplota snesitelná. Dole tropické třicítky, nahoře příjemných dvacet stupňů a lehký vítr. Naštěstí. Jeden z minulých ročníků prý bylo takové vedro, že všem došla voda. Bylo potřeba opravdu hodně vůle.

Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier Chopok

Cesta na první checkpoint se děsně táhla. Nebyl jsem rozhodně na chvostu závodního pole. Přesto jsem první checkpoint dal ve 12:40, jen dvacet minut před limitem. Druhá půlka trati už se běžela lépe. Chytil jsem rytmus a druhý checkpoint padl cca ve 14:45. Limit byl v 16:00. Na něj jsme se přiřítili z hřebene divokým seběhem z Prašivé (580 výškových metrů dolů na 2,8 kilometrech). To už byl ale konec krásné hřebenovky. Z těch kilometrů nahoře si kromě zmiňovaných výhledů vybavím božsky zásobené občerstvovačky (klobouk dolů). Mohutný chalan na jedné z nich vítal běžce otázkou „Nechceš magnézium?“ Pilulku skrýval v zaťaté pěsti jako nějakou podpultovou dopingovou záležitost. Do hlavy se mi zaryl také poutník s masivním dřevěným křížem na zádech. Na jakou vyhlídku ho nesl netuším. My už toho měli v nohách hodně, ale tomuhle pánovi respekt. Radši 46,5 km než tohle.

Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier Velká Chochula

Po seběhu z hřebene bohužel nenásledoval cíl, ale stejně divoký (možná ještě brutálnější) výstup na Kozí chrbát. Tady se mi chtělo poprvé plakat. Devět kilometrů do cíle. Krásné květnaté louky byly alespoň malou náplastí. Pak už jsem si to valil dolů lesem do Donovalů. Cíl. Tady se mi chtělo plakat podruhé. Hřeben Nízkých Tater jsem přeběhl za 6 hodin a 49 minut.

P.S. Poslední zmínku zaslouží čas vítěze. Peter Fraňo, ročník 1996, si to celé odběhl za 4 hodiny a 7 minut. Druhému nadělil krásných 47 minut. Nevídané.

Parametry: Délka: 46,5 km | Převýšení: 2 100 m | Nejvyšší bod: 2 003 m. n. m. (Dereše)
Trasa: Trangoška - Chata M.R.Štefánika - Krupova Hoľa - Konské - Kamenná chata - Dereše - Poľana - Kotliská - Chabenec - Ďurková - Zámostská Hoľa - Latiborská Hoľa - Košarisko - Veľká Chochuľa - Malá Chochuľa - Prašivá - Hiadeľské Sedlo - Kozí Chrbát - Kečka - Polianka - Donovaly

Chci na Homepage!