Pětiletka Divočiny v obrazech

05/06/2020 | Fotogalerie | Divočina

Neformální běžecký cirkus jménem Divočina završil v loňském roce svou první pětiletku. Pět let od prvního bláznivého výběhu z Liberce až do polského Orle. Pět let nabitých společným běháním od Šumavy až k Tatrám (pozn. jak na Šumavě, tak v Tatrách se běželo v roce 2015). Šestý rok života zahájíme 15. června slavnostním během z Vokna na Žulák. Teď je však ještě prostor chvíli bilancovat. Provětral jsem archiv a poskládal svůj osobní fotografický výběr od Krkonoš až k Brdům. Víc mé nohy okusit nestihly, víc můj fotoaparát nezachytil. Jak to tedy celé bylo?

Západ slunce v Krkonoších nad Šindlerovou boudou Svítání v Jizerských horách na Holubníku V cíli běhu sto kilometrů z Oybina na Sněžku 2018 Skupinové foto běžců na Oybinu Západ slunce u větrných elektráren Václavice V cíli běhu sto kilometrů z Oybina na Sněžku 2019 Pohled ze sjezdovky u Vysokého nad Jizerou na Dvoračky a Kotel

Vzpomínky na Krkonoše jsou ostrý jak čepel nože z damascénské oceli. Nejvíc se mi do paměti zařízlo slavných třicet hodin chůze z Oybina na Sněžku v roce 2018. Jeden východ slunce, dva západy. Pěší skupina trpěla celý krkonošský hřeben. Někteří účastníci trpěli méně, a tak těm nejvíce zdecimovaným (např. mě) ze Špindlerovy boudy zdrhli. Já si to poctivě protrpěl až na Sněžku. O rok později už to bylo veselejší. Jen dokončivších bylo méně. Ze sedmnácti šest. Poslední zasněžené foto je z běhu, který propojil v březnu 2019 Semily s Dvoračkami. Parádní otvírák loňské sezóny.

Běhání na Ještědském hřebeni, pauza na Rozsoše Hasičárna Světlá pod Ještědem, party Bývalý důl Hamr I, památník těžby Uranu Start Divočiny od památníku těžby Uranu Výhled z Velkého Jeleního vrchu

Můj oblíbený běžecký revír se nachází od Ještědu na západ. Ještědský hřeben, Lužické hory a Ralská pahorkatina. Běžce a běžkyně jsme zavedli do všech těchto koutů. V Hamru na Jezeře v roce 2019 byl start nejstylovější. Vybíhali jsme z prostoru Bývalého uranového dolu Hamr I. Od památníku těžby do hloubi Bývalého vojenského prostoru Ralsko. Po neznačených liduprázdných stezkách v borových lesích a mezi skalami. Měsíc předem jsme je pečlivě zkoumali. Rád na to objevování i na následnou Divočinu vzpomínám. Především pak na dva výstupy na čedičovou špici Velkého Jeleního vrchu.

Výhled z Holubníku na Jizerské hory, Jizera Výhled z Holubníku na Jizerské hory, přehrada Bedřichov Skupinové foto běžců na rozhledně na Smrku

Pětiletku Divočiny jsme v roce 2019 završili stylově, na chlup stejným podnikem, jaký celý seriál v roce 2014 otevíral. Běželo se od Oblastní Galerie Liberec, po Masarykově třídě kolem starých německých vil, vzůru do Jizerek na ty nejkrásnější stezky přes Ptačí kupy a Holubník, náročnými výběhy i seběhy na dvě nejvyšší hory resp. ze dvou nejvyšších hor české strany Jizerek. Vstříc vyhřáté sauně a ledovému potoku na polské straně v Orle. Co víc si na podzim přát. Lepší zavírák sezóny bych stěží pohledal.

Vřesoviště v bývalém vojenském újezdu Brdy Běhání v Brdech, bunkr na Houpáku 2017 Běhání v Brdech, bunkr na Houpáku 2017

Bývalý vojenský újezd Brdy je hřiště pro Divočinu jako stvořené. Osm set metrů vysoký hřeben vnitrozemských hor. Hluboké lesy s jezírky v kráterech od munice, vřesoviště na odlesněných pláních - bývalých dopadových plochách, rozpadající se vojenské stavby. Minimum infrastruktury pro turisty a z toho vyplývající nepolíbenost masovou turistikou. To vše padesát kilometrů vzdušnou čarou od ruchu našeho největšího velkoměsta. Rád se do Brd napřesrok vrátím.

P.S. Poslední dvě fotky běžců byly pořízeny v letech 2017 a 2019 na cestě vedoucí k pěchotnímu srubu na vrchu Houpák. Zde se točila jedna z legendárních scén filmu Obecná škola:-)

Chci na Homepage!