United States of Ultra

14/06/2020 | Filmy | Billy Yang Films

Okamžiky, kdy náš byt ztichne a rozlije se v něm klid a mír, považuji za velmi vzácnou komoditu. Když mám chuť vyplnit je běháním (a zrovna neobouvám běžecké boty), sahám po knize nebo notebooku. Zaběhá si alespoň moje mysl. K dokumentům z produkce Billyho Yanga na jeho YTB kanálu se s oblibou vracím. Mám rád jejich atmosféru, Billyho cit pro záběr a umění vytáhnout z daného tématu to podstatné. Kdo je Billy? Běžec ultra s GoPro kamerou (nebo běžící kameraman?). Každopádně skvělý vypravěč. V jeho okolí se to hemží ultramaratonci zvučných jmen. Anton Krupicka, Zach Miller, Timothy Olson a další známé tváře. Dokumenty zachycují okamžiky z velkých závodů i ze svobodného běhání v divočině. To podstatné (emoce, smysl toho všeho...) ale najdeš mezi řádky. Tady malá ochutnávka, čím začít.

Life in a Day

Western States, ikona mezi stomílovkami. Nejstarší stomílovka ve Spojených státech se každoročně běhá v Kalifornii ze Squaw Valley do Auburnu. Ultramaratonci běží po trati, která původně patřila koňským kopytům. Závod jezdců na koních, Tevis Cup, inspiroval chlapíka jménem Gordon Ainsleigh k tehdy heroickému výkonu. Gordon byl původně jezdec, Tevis Cup dokončil v letech 1971 a 1972. V roce 1973 odstoupil a o rok později se rozhodl, že se pokusí do Auburnu dorazit po svých ve čtyřiadvacetihodinovém limitu koňského závodu. Dal to o fous za 23 hodin a 42 minut. A Western States byly na světě. V roce 1977 se běžely poprvé oficiálně, v roce 1978 se oddělily od Tevis Cupu a konaly se ve vlastním termínu. Na 369 ultramaratonců (limit ochrany přírody) čeká porce 100.2 mil, stoupání 18 090 stop (5 500 metrů), klesání 22 970 stop (7 000 metrů), to celé v časovém limitu 30 hodin. Tradiční je kromě závodu i trofej pro doběhnuvší: stříbrná přezka na opasek, když to dáte jako Gordon do 24 hodin, bronzová pro všechny ostatní.

Název hodinového dokumentu o klání čtyř udatných žen na Western States 2016 je inspirován legendární běžkyní Ann Trason. Ta stomílové závody označovala slovy Life in a Day. Běžet sto mil pro ni bylo jako absolvovat ty nejtěžší životní zkoušky v jednom jediném dni. Mimochodem Ann je připisován i další kouzelný výrok: „Závod pro mě začíná, až když se pozvracím.“ Ale zpátky k dokumentu. Pusťte si ho. Najdete v něm mix všeho, co k ultra patří. Elektrizující atmosféru závodu především. Silné emoce v podání Devon Yanko poté, co ji její support nechá ve štychu na občerstvovačce na 24. míli. Smutek z předčasného konce Magdaleny Boulet, která odstupuje na 16. míli. Radost a nesmírnou lehkost Kaci Lickteig, která běží jako by snad neměla desítky mil v nohách a další desítky ji ještě nečekaly. Neustálé zamýšlení se na smyslem toho všeho. Ann Mae Flynn, která končí na 71. míli, prohlásí, že tohle je dnes její finish line. "Je těžký, když nedosáhneš na cíl, který si stanovíš. Ale je to stejný jako v životě. Můžeš chtít skvělou práci, rodinu, plat, jezdit na dovolenou, ale nikdy to nebude přesně podle tvých plánů. Tahle to nechodí… ani v životě, ani v závodě. A to jen potvrzuje slova Ann Trason.

The Unknown

Hardrock, nejtěžší z nejtěžších stomílovek v USA. Start a cíl má tento závod v hornickém městečku Silverton ve státě Colorado. Dřív se tu těžilo zlato a stříbro, dnes se tu každoročně prohánějí ultramaratonci na 100.5 mílové trati. Hardrock je považován za to nejdrsnější, co si lze ve v této distanci ve Spojených státech zaběhnout. Nezahrnujeme-li do žebříčku Barkley, které však stojí mimo všechny kategorie. Úctyhodných 33 050 stop (10 074 metrů) převýšení Hardrocku budí respekt. K tomu přidejte náročný horský terén, strmé výběhy a seběhy, v cestě stojících dvanáct sedel s nadmořskou výškou nad 3 650 m.n.m. a jako bonus třináctý Handies Peak. Nejvyšší bod celé té srandy, který má rovných 4 282 m.n.m. Pokud tohle přežijete a doběhnete (doplazíte se) do cíle v limitu, stanoveném na 48 hodin, získáte výsadu políbit Hardrock. Co to znamená? Místo cílové pásky vás uvítá v cíli blok skály natřený na bílo a pomalovaný logem závodu s motivem beraní hlavy.

Krátkometrážní dokument The Unknown zachycuje pouť ultramaratonce Timothy Olsona Hardrockem v roce 2016. Timothy se Hardrocku postavil už o dva roky dříve. Pokus skončil v půli trati totální kolapsem. Tělo si vybralo daň za přepálené tempo. Atmosféra ultra je z dokumentu cítit na sto honů. Dala by se krájet už, když Timothy běží v šeru brzkého rána na start. Za úsměvy a objetími starých známých cítíte soustředěnost a napětí. A ještě jeden pocit tam je. Pocit, který dal celému dokumentu název. Krok do neznáma (vlastně tisíc kroků). Na startu můžete být jakkoliv dobře připravený, můžete mít perfektní plán, ale vždycky to budou hory a trať, kdo bude tahat za delší konec provazu. Víc neprozradím. Pusťte si to. Enjoy!

The Why

Proč běháme stomílové závody? Hledání odpovědi na tuhle otázku je ústředním motivem krátkometrážního dokumentu The Why. „Udělej si z bolesti kámoše a už nikdy nebudeš sám.“ Tahle slova prý pronesl Ken Chlouber, zakladatel dalšího ikonické stomílovky Leadville 100. A právě Leadville se rozhodl s kamerou zaběhnout Billy Yang osobně, aby hledání bylo co nejvíc autentické. Chybí tedy záběry na špici závodu, dramatické souboje a výkony daleko za hranicemi lidského chápaní. I když nadlidské výkony jsou tu vlastně taky, jen trochu jinak. Na padesáté míli Billymu už moc nevěříte. Nevěří ani on sám sobě. Jeho support ho křísí z mrtvých a on přes bolest pokračuje dál. Být totálně vyšťavený v půlce trati a přes závit běžet nebo jít dalších 50 mil tady není nic neobvyklého, (ne)chápu to. Vůle, odhodlání a především víra jsou potřeba stejně tak jako fyzická průprava. Ne-li více. Pro ten syrový pohled do hloubi startovního pole patří The Why mezi moje nejoblíbenější dokumenty od Billy Yanga. Doporučuji. Pusťte si to!

P.S. Všechny videa Billyho Yanga najdete na jeho kanálech na YouTube a Vimeo.

Chci na Homepage!