Lesem kanců

09/07/2020 | Trasy | 100km | Sudetské pohoří

Temné okamžiky moderních dějin mohou za to, že pojem Sudety vnímáme jaksi s rozpaky. Automaticky nám evokuje pohraniční oblasti Čech obývané před druhou světovou válkou převážně Českými Němci a jejich pohnutou poválečnou historii. Původně však geografický pojem Sudety označoval Krkonošsko-jesenickou subprovincii, skupinu pohoří na severní hranici Čech, Moravy a Slezska. Jazykovědci jeho původ nejčastěji hledají v Keltské kultuře: Sudety, Sud-éta, Les kanců. Nejdelší běh z mého portfolia tedy vede napříč Lesem kanců z Žitavských hor přes Jizerské hory až do Krkonoš. Od posvátného pískovcového skaliska v Oybinu, na kterém nechal Karel IV. vystavět hrad a klášter až na nejvyšší horu Česka Sněžku.

Povalový chodník před Holubníkem

Od roku 2018 upínám svůj zrak s čirým nadšením i s temnými obavami k červencovému termínu stokilometrového běhu. Z ročníku 2019 vznikl report, který najdeš zde. Vybíháme z lázeňského parku naproti Café Meier. Pár set metrů kolem upravených lázeňských vilek a už stoupáme lesem směr Scharfenstein. Pískovcová jehla, jedna z mnoha v těchto lesích. První výhledy nás čekají na Töpferu, dřevěný kříž, německé roviny v dáli, povrchový důl a uhelná elektrárna Turów. Bizarní pohled. Sbíháme z Töpferu prudkým trailem mezi pískocoými skalami a po širokých cestách opouštíme Žitavské hory. Do Čech se vracíme přes hraniční přechod v Hartavě. Probíháme kolem spoře oděných děvčat a chlapců trousících se z rekreačního areálu Kristýna. Cítíme se jako superhrdinové, kdyby ta děvčata věděla... Asfalt vydrží až do Oldřichova na Hranicích. Zde opouštíme civilizaci poprvé. Napojujeme se na luxusní pohraniční trail. Slunce začíná barvit večer melancholickými barvami. Po necelých třech kilometrech dobíháme do Uhelné. Osada na hraniční čáře, takřka na hraně dolu Turów. Kaplička a hrázděné domy. Za Uhelnou pohraniční trail pokračuje a stoupá na Výhledy a Lysý vrch. Mezi těmito kopci se slunce loučí. Rudá záře za námi. Napravo výhled na zelené české kopce. Středozem. Nalevo výhled na polský důl s rypadly. Mordor. Blížíme se do Jizerek, kde opustíme civilizaci podruhé. Definitivně.

Při tempu 100km/20hod slunce zapadá nad běžci těsně před překročením sedla v Albrechticích. Přichází hravá technická část trasy. Z větší části vede po zelené turistické značce Oldřichovskými bučinami. Nejprve je potřeba vyšplhat se na Špičák, následují seběhy kolem žulových skalek. Dáváme povinnou pauzu v Oldřichovském sedle "U Kozy" a pak šplháme na Poledník. Prudké stoupání na náhorní plošinu Jizerských hor po jednomužných trailech, přes popadané stromy, je občas proložené širokou lesní cestou. Jsou dva kopce na trase, které opravdu stojí za to. Tento je jedním z nich. Jizerská náhorní plošina nás vítá asfaltem. Bílá kuchyně, Hřebínek, Ptačí kupy. Tam už se zase škrábeme po kamenech, kořenech a místy i po dřevěných schodištích a řetězech. Na Ptačích kupách proběhneme puklinou ve skále. Magický místo uprostřed hor, uprostřed noci. Následuje lehce bloudivý jednomužný trail mezi borůvčím až na Sedlo Holubníku. Zde trail vystřídá nejprve asfalt, pak povalový chodník na Černou horu a dále směrem k Rozmezí. Zde jsme zpět na širokých cestách. Rozmezí, Mariánskohorské boudy. Noc je hluboká, tempo polevuje. Malá trailová vložka přes Protrženou přehradu. Jizerka se blíží. Nejprve je však potřeba překonat Soušskou silnici a Vlašský hřeben. Svítá. Na Jizerce se časně zrána rozlévá chladný vzduch i v tom nejparnějším létě. Občerstvit se a kolem Bukovce se ponořit do údolí Jizery. Přes most a kolem žulové skály Granicznik popoběhneme na probouzející se Orle. Góry Izerskie pouze proběhneme. Jejich největší krásy míjíme. Z Orle vede široká štěrková cesta do Jakuszyc. Chvíli běžíme paralelně po trailu, pak už jen po štěrkové cestě. Druhý kopec na trase, který opravdu stojí za to, vede z Jakuszyc na hřeben Krkonoš a je velmi členitý. Štěrková cesta, trail, skály, povalový chodník a na konci... děsivá stojka, široká dlážděná cesta vedoucí strmě vzhůru vrstevnicím natruc. Kdo zlomí tuhle stojku, má napůl vyhráno. Napůl. Dvacet šest kilometrů před cílem, se sedmdesáti čtyřmi kilometry v nohách. Krkonošská hřebenovka je způlky krásná. Vlní se přes Violík k Sněžným Jamám, pak padá po kamenném chodníku severním svahem Vysokého kola. Skáčeme po obrovských balvanech, klesáme do sedla. Velký Šišák, Mužské a Dívčí kameny, Petrova bouda. Hodíme malou žabku, nahoru a dolů, a jsme na Špindlerově boudě. Odteď nás nečeká nic dobrého. Rozbité štětované cesty nám seberou zbytek sil. Šest kilometrů před cílem vidíme Sněžku. Cesta se lepší, mění se v širokou dlážděnou dálnici. Od Slezského domu po řetězech nahoru, zpět zase po dálnici. Poslední výzva, Obří důl, malý kopeček do Modrého dolu a hurá na pivko.

Stáhnout GPX

Větrníky Vysoký-Václavice Probouzející se Orle Na hřebeni Krkonoš - cesta čs. polského přátelství

Chci na Homepage!